Jdi na obsah Jdi na menu

 


Dělostřelecký radiolokátor SNAR-10

Dělostřelecký radiolokátor SNAR-10 je umístěn na perfektním podvozku MT-LB ,který má supervlastnosti v těžkém terénu a ani na zpevněných plochách se neztratí.

SNAR-10 je obrněné pásové vozidlo na podvozku ruského  MT-LB ,vybavené radiolokačním zařízením,navigací (poplatné té době )různými dalekohledy a periskopy,rdst R 123M pro spojení ,ochranou proti zbraním ZHN a výzbrojí 1 x lehký kulomet PKT ráže 7,62mm v malé věžičce.

Radiolokátor SNAR-10 byl prioritně určen k pozemnímu dělostřeleckému průzkumu a navádění palby.Dokázalo to vyhledávat i pohybující cíle a ruská specialita byla i zjišťování cílů na vodě nejspíše na moří do vzdálenosti minimálně 30km na menší bojové lodě.Bojové použití SNAR-10 předpokládalo časté změny stanoviště ,což prakticky nedovolovalo využití polárních souřadnic sledovaného cíle. Řešení bylo možnost přeměny informací o poloze cíle na pravoúhlé souřadnice. Radiolokátor ,zorientovaný na místě ,vydává údaje o zjištěných cílech a výbuchu granátů v pravoúhlých souřadnicích ,vyměřených na mapě pro daný terén. Při špatné viditelnosti se porovnávalo radiolokační zobrazení terénu s mapou.

Na základě provedeného porovnání se upřesňují úseky terénu ve kterých se můžou zjevit cíle. Je-li dobrá viditelnost ,radiolokátor se vzhledem k jeho možnosti prozrazení nezapíná a průzkum se provádí vel.pozorovacím přístrojem TV-240 ( pro obsluhu noční můra :-))

SNAR-10 dokázal :

- opravovat střelbu dělostřelectva na pohybující se a stojící pozemní cíle

- zjišťovat cíle na vodě

- nepřetržitě vyhledávat pozemní cíle pro rakeťáky a kanóny

-určovat polární a pravoúhlé souřadnice sledovaných cílů a výbuchů granátů při příme radiolokační viditelnosti z místa stroje

Bojová hmotnost ............... 12 206 kg

Rozměry VxDxŠ ....2390/6454/2850 mm

Maximální rychlost je 60 km/h a dosah je cca 500km na plné nádrže.U vozu se předpokládala osamocená činnost v terénu a musel být plně soběstačný - proto má i elektrocenrálu AM-4 jako zdroj pro všechny spotřebiče.

Obsluha radiolokátoru :

- velitel radaru

- starší operátor

- operátor

- řidič - mechanik

Zajímavé je ,že už výrobce stanovil životnost vozu na 7 roků .

Něco i radiolokátoru - je impulzní ,s kohorentně -impulsním systémem selekce pohyblivých cílů s vnitřní koherencí a zpracováním signálu pomocí kompenzace ob jednu periodu s dvojitým vyčítáním na potenciáloskopech.Podle složitosti bojové situace má operátor radaru možnost volit provoz bez selekce pohyblivých cílů ,nebo se selekcí pohyblivých cílů.

Vysokofrekvenční impulsy elektromagnetickéhé energie s opakovacím kmitočtem sledování radaru vytváří magnetronový generátor vysílače -blok LPD-2 .Anténou -blokem LPD-1 se energie vyzařuje do prostoru a přijímají se odražené signály od cílů nebo terénu. Doba nepřetržitého provozu 12h .

Vozy již byly vyřazeny ze služby v AČR. Nicméně ve své době zavedení do výzbroje cca 1982-83 to přestavovalo technologickou spičku VS. Celý komplet však produkoval při plném režimu spostu tepelného vyzařování od sovětské elektro. výzbroje a aktivní radar byl také v pozdější době velice snadno lokalizován a ničen.Ve válce v zálivu se irácké SNAR-10 nedostali do významnější akce - systém J-STARS je lokalizoval za přesunu. Co mohlo být velkou přeností je pohyblivost na evropském bojišti - na pásový podvozek ML-LB se dalo spolehnout i v extra těžkém terénu a moderní ekvivalent v armádě není.