Jdi na obsah Jdi na menu

 


Taktika a činnost bitevních vrtulníků

Bitevní vrtulníky jsou vyzbrojeny protitankovými řízenými a neřízenými leteckými raketami,granátomety,kanóny nebo kulomety,střeleckými a řidícími systemy a také rušícími zařízeními.Jejich soupeři jsou na zemi protiletadlové raketové a protiletadlové dělostřelecké prostředky  vojska PVO pozemních sil.

Bitevní vrtulníky dosahují max.rychlostí v rozmezí od 220 km/h do 320 km/h a bojových rychlostí od 190 km/h do 290 km/h ,a další snaha o zvýšení rychlosti není. Vodorovný let tvoří pouze 30% doby letu.

Přetížení bitevních a pozorovacích vrtulníků umožnuje provádět bojové zatáčky o poloměru od 60 do 330 m,přičemž doba otočení o 90°je 4-8 sekund.Bitevní stroje mají docela značnou akceleraci z visu na 260 km/h jim to trvá 25-30 sek a toho zastaví za 20-25 sek.Při plné bojové zátěži dosahují při dopředném letu od 6-16 m.s-1 a při vertikálním letu od 3,5 do 7 m.s-1,což jim umožnuje náhle se objevovat za terénníma překážkamaa s překvapením provádět zteče na pozemní cíle.

Co je trochu limituje v honu na tanky,OT,BVP a jiné harampádí je taktický dolet  - počitá se s činností 60-90 min v pásmu boje.Také se zřizují předsunuté základny ,které jsou maskované a z dvou dopravních vrtulníků se na zemi doplní palivo a munice a jde se na zteč.Po té je již návrat na základnu - v tomto stádiu se již nedá vyloučit větší poškození stroje  ruční palbou ze země.

Hodně se změnilo zavedením protitankové řízené střely HELLFIRE ,která je vybavena  laserovou naváděcí hlavicí .Do této doby byl hlavní nedostatek PTŘS poměrně dlouhá doba potřebná k zaměření a navedení na cíl a z toho plynoucí nemožnost vrtulníku provádět manévr proti PVO ,která do něj ze všech hlavní šije...

PTŘS HELLFIRE znamenali možnost vést boj s tanky na vzdálenost od 3 700 do 6 000 metrů při témeř 100% úspešnosti a to bylo zásadní .Hledali se ihned prostředky ,které by AH-64 dokázali na vzdálenost 10 km najít a popř.sestřelit ale takový stroj je už velmi drahý a nákladný.

K těm vzdálenostem - bitevní vrtulník útočí na pozemní cíle na tyto vzdálenosti :

- neřízené letecké rakety    do 3000m

- granátomety                      do 1800m

- 20-30 mm kanóny             do 2500-3000m

- 7,62 mm kulomet              do 1000m

Jednotky bitevních vrtulníků zaujímají k přípravě na plnění úkolů prostor bojového rozmístění ,který je vzdálen 50-120 km od předního okraje frontové linie.Munice a PHM v průběhu bojového úkolu se doplňují ve vyčkávacím prostoru ,kde se pružně reaguje na situaci,Vyčkávací prostor se volí ve vzdálenosti 20-50 km od fronty.Z tohoto postavení se provádějí 2-3 vzlety.Osádkám vrtulníků se určuje výchozí postavení pro zteč,které bývá vzdáleno 3-6 km od cíle a musí být dostatečné pro skryt za nečím a pro manévr k provedení útoku.

Útočí se podle priority cílů a okamžité situace,množství munice na palubě.AH-64A je schopen vést účinnou palbu po dobu 8 minut.Útočí se po dvojicích nebo skupinách rojů - další část strojů doplňuje palivo a munici . Vyhrazené stroje uskutečnují demonstrační lety s cílem odpoutat pozornost obsluh PVO - objevují se nenadále nad stromy,kopci a velmi rychle mizí - nestačí PVO je zaměřit.

V průběhu útočného boje se útočí ve spolupráci s tanky uprostřed a na křídlech nebo ve vzdálenosti 1-2 km za nimi.

Při střetném boji vrtulníky útočí na pochodové proudy  a brání v rozvinutí do bojových sestav.Nahánějí všechny možné cíle co se pohybují k frontě.

Varšavská smlouva to řešila takzv. chráněnými silnicemi  - vytvořila deštník raket a děl nad zásobovacími silnicemi přes ČSSR. Hustota prostředků byla skutečně impozantní - ve vzdálenosti cca 5-10 km byly řízené rakety na samohybných podvozcích a Ještěrky 1-2 km od silnice + ruční protiletadlové komplety osádek nákladních vozidel .

Při obranném boji se bitevní vrtulníky budou používat hlavně k protitankové obraně proti strojům co prorazí obrannou linii a po nich bude následovat zteč na jednotky které se budou snažit v druhém sledu zasadit do boje.

Četa (7-10 ks) bitevních vrtulníků působí na úseku širokém až 15 km a do hloubky 10 km.

Postupná teč z různých směrů se používá při ničení bodových a malorozměrných cílů.

Sočasná zteč ze dvou směrů se používá tehdy ,je-li požadována velká hustota palby na cíl v krátké době.

PVO budou bitevní vrtulníky překonávat především v prostorech ,ve kterých bylo PVO umlčeno údery taktického letectva a nebo palbou dělostřelectva.

Níčení pozemních cílů vrtulníky se provádí několika způsoby :

- z klouzavého letu pod úhlem 15°až 20° přímou palbou ,kdy se přilétá v co nejnižší výšce ,poté se vystoupá na výšku pro zjištění,palbu a navedení PTŘS.Pokračuje se palbou kanónem.Po odpálení musí vrtulník letět směrem na cíl ,aby neohrozil navedení PTŘS.V tuto chvíly je nejzranitelnější a pancéřování toho musí dost vydržet.......To všechno vyřešilo zavedení PTŘS HELLFIRE na AH-64A s ozařováním palubním laserovým ozařovačem a navedení PTŘS bez přímého sledování cíle.

- z přímého letu přímou palbou kdy se vše odehrává v přízemní výšce a rychlosti cca 100km/h při dopředném letu.Při této zteči se musí vrtulník přiblížit k cíli na menší vzdálenost a pro přesné navedení má kratší dobu.Využívá však většího monentu překvapení a tím větší šance na přežití.

- z visu ,který se zpravidla používá při zteči vrtulníku z vlastního území.Po vystoupání a odpalu PTŘS nasleduje let ve visu a navedení na cíl je 100% úspěšnost.Vrtulník je však poměrně dlouho cílem PVO.

Bitevní AH-64A Apache může při ztečích z visu uskutečňovat rychlou nebo vlnovou palbu ,jejíchž cílem je postřelování velkého množství obrněných cílů v krátké době.Je třeba ale více strojů najednou.

Je docela zajimavé srovnat časy reakce PVO např. u STRELA-10M na zaměření,identifikaci a palbu na vrtulník z místa 27-32 sek. a z krátkých zastávek 35-42 sek., s provedením zteče z visu vrtulníkem AH-64A ,který vystoupá do výšky 50m,vyhledá cíl a stabilizuje se,odpálení PTŘS na max.vzdálenost !!!a po té se odpoutá a zmizí ze scény za 27,2 sekundy !!!!

30 mm PLdvK Ještěrka reaguje na místě za 28-30 sek.a za krátkých zastávek 30-34 sek. při dosahu a výšce do 3000m. To je už historie.....

Tohle vše bylo na přelomu roku 1984-89 a dnes je situace asi trochu zase jiná.Bohužel situace posádek obrněných vozů v ČSLA nebyla jednoduchá a v případném konfliktu by se nejspíše použila taktika opotřebování NATO kvanty techniky na odstřel. Vrtulník byl už tehdy dost drahý prostředek a zas jich tolik nebylo co tanků.....

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

MI 27

(JAKUB, 15. 10. 2007 17:02)

JAK ME VEZMETE NA VOJNU

Pro p.vojaka

(Jiří Cimbálník - autor, 2. 6. 2007 23:22)

Děkuji moc za upřesnění k této tématice.Na vysvětlenou uvádím ,že tento článek jsem sepsal dohromady po diskuzi s bývalým pilotem bitevního MI-24 z dob armády jako armády a né jedné současné brigády ,která už asi nebude cvičena obranu proti špičkovým strojům poslední generaci na straně nepřítele s plným arsenálem podpůrných prostředků( Globalhawk,J-STARS apod.).Co byl i druhý účel ,trochu osvětlit dopady zavedení střel Hellfire za dob komančů ,kteří najednou zjistily že v garážích kasáren ČSLA se nachazí terče na střelnici ,které mají teď velkou cenu pro fandy voj.techniky :-))).
Doba reakce kompletu (i S-10 ) je interval mezi okamžikem objevení vrtulníku v zájmovém prostoru a okamžikem střetnutí rakety,střely nebo střepiny s cílem .Doba reakce kompletu při činnosti na místě (auto v pohotov. čís.1,vyhledává v sektoru 60°,rakety jsou zapnuty) je průměrně 30s .Dneska je indetifikace vlastní/cizí asi taky na jiné úrovni než před 20 lety.Tenkrát operátoří při identifikaci a rozpoznávání značky vrtulníku na svých obrazovkách ztráceli 6-15 s na místě a 20-25 za jízdy.
Co jsem se dočetl zajímavého v literatuře je ,že minimální čas potřebný k převedení bojového vozidla 9A35M z pohotovosti 3 do pohotovosti 2 je 6 minut.V případném konfliktu by toto bylo asi nejčastější situace .Že obsluha sedi v zavřeném MT-LB a všechny oči na spouštích a všecho vrčí je asi jen při výcviku. To je můj názor.
Díky a s pozdravem J.Cimbálník

cena

(martin, 2. 6. 2007 15:22)

kolik tak stojí apache

hloupost

(vojak, 1. 6. 2007 22:28)

clanek vcelku hezkej ale jelikož sloužím u AČR na kompletu S-10 MD/IFF mam výhradu k tomu času co píšeš, reakční doba kompletu s prumerne vycvičeným operatorem je cca 10s i s přípravou rakety, mel by jsi si trochu přečíst literaturu, nehlede na to ze v míste rozmístení kompletu S-10 je dale rozmístněn komplet S-2, a dale ve vetší vzdalenosti od palebných postavení je komplet KUB, možna ti přijde jako hovadina střílet kompletem S-2 na AH-64 ale ukolem PVO neni sestřelit všechno co letí, ukolem je zamezit protivníkovi ve splnení bojového ukolu, takže stačí vrtupník pouze poškodit, popřípade stačí pouze cíl postrelovat, oblast kde je aktivní PVO je potom pro osadky vrtulníků riziková a proto se vede jinej druh bojové činnosti, a to prave z duvodu velice vysoké ceny bojového vrtulníku,nehlede na to ze jeho ztrata by byla vaznym narušením bojeschopnosti protivníkovi síly.